Kultura není kapustička pro slimáčka

Diskuse o novém ministru kultury obnažují meze politického stranictví. Kultura už nepotřebuje látání děr oddaným straníkem.

Okolo jmenování nového ministra kultury se strhl zvláštní zápas. Možná to není náhoda, jen se odkrývají zasuté problémy, kterým nikdo nevěnoval pozornost. Ministra jsme měli sedm let a nenapadlo nás, že věci vezmou tak rychlý obrat. Pavel Dostál byl oddaný straník a umělci ho vesměs měli rádi. Teď však stojíme před znovu položenými otázkami, na které bychom si měli dát odpověď. Jaký má být ministr kultury, jaká má být náplň práce jeho a jeho ministerstva? Tyto otázky vyvstaly s velkou naléhavostí poté, co do veřejnosti prosákla jména kandidátů na toto místo tak, jak je navrhl ministerský předseda Jiří Paroubek. Je několik kandidátů, kteří se cítí povoláni k této funkci. Nechci se pouštět do osobních hodnocení a charakteristik jím navržených kandidátů, zůstanu na obecnější rovině. Systém stran v demokracii přenáší voličskou přízeň ze stany na stranu a vítězové pak obsazují svá ministerstva. Pokud strany nemají osobnosti, které mohou řídit jednotlivé resorty, nastává problém.

Nebudu se vyjadřovat k jiným ministerstvům, zůstanu u kultury. Možná právě tady se více než jinde obnažuje úskalí, které tento systém má. Umělecká oblast je zvláště citlivá. Je určitým lakmusovým papírkem neduhů společnosti. Kultura se pomalu v naší zemi sune k marginalizaci a splývání se zábavou a komercionalizací. Rozpočet kultury se stále snižuje a kultura dnes začíná pomalu chodit s žebráckou holí. Žebrá se o peníze na filmy, na knihy, na výstavy, na podporu časopisů, divadelního umění i orchestrů. Pavel Dostál látal díry, jak uměl. Ani on už ale pomalu neměl z čeho. Podle mých dosavadních informací se situace nezlepší ani rozpočtem na příští rok.

Sociální demokracie má ve vládě většinu a tedy odpovídá za tento stav. Co můžeme čekat od ODS, víme. V tyto dny opět zazněl z jejích řad názor, že Ministerstvo kultury považují za nadbytečné a že by je rádi zrušili. Namísto potřebné diskuse o důležitosti kultury a potřebnosti ministerstva, které musí řešit naléhavé problémy v mnoha oborech, se ozvala z úst mnohých kritika právě těch umělců, kteří dali najevo, že by Ministerstvo kultury nemělo být dáno jako kapustička slimáčkovi, ale vedena se vší vážností a respektem těch, které spravuje.

Myslím si, že v demokratické společnosti, po které jsme tak dlouho toužili, má být základem diskuse. Je zcela na místě vybrat osobnost váženou, která bude reprezentovat kulturu ve vládě, v zahraničí a bude přijímána těmi, jejichž obory řídí. Je podle mne nešťastné kritizovat právě ty umělce, kteří se zasazují za věci veřejné, nikoli za své osobní. Svým angažmá navazují na nejlepší tradice v naší zemi. Naopak považuji za nebezpečné chtít obsazovat důležitá místa pouze stranicky.

Pokud se nezačne mluvit s občany, hledat spolu s nimi dobrá řešení pro společnost, bude se rozšiřovat mezera mezi lidmi a stranami a bude vzrůstat dělení na my a oni. K ničemu dobrému to nepovede. Možná i toto obnažuje nynější zápas. V oblasti kultury je ostatně k řešení mnoho věcí. Vedle financování kultury jde do druhého čtení zákon o kinematografii, je připravena novela autorského zákona, bez zákonných podkladů se uskutečňuje transformace divadel, do prvního čtení jde zákon o podpoře kultury. Někdy však mám pocit, že by mnohým vyhovovalo oživit středověkou tradici, kdy se provinilci spouštěli v koši do Vltavy. Nešťastníci by se mohli s nápisem umělec prozrazujícím jejich provinění spouštět z Karlova mostu. Konec konců, i to by situaci vyřešilo.

Komentáře jsou uzavřeny