Bez názvu

Nedávno jsem na stránkách Literárních novin zveřejnila stížnost na chování příslušných úředníků (odborníků ) ke stromům , které masově po celé zemi padají pod pilami příslušných firem pod záminkou omlazování porostu a zkrášlování příslušných míst. Kdo jede občas mimo místo, kde žije, po celé republice může vidět tentýž obrázek. Staré , často památné stromy, celé aleje kaštanů, lip, akátů a dalších stromů, které odjakživa patří k tváři naší země a které s láskou a úctou vysazovali naši předkové, jsou odstraňovány a namísto nich lze vidět celé kilometry malých , často i uschlých stromků, které i po několika letech od vysazení jenom živoří. Nikdo se o ně už dál nestará a je na nich přímo vidět, že je nikdo nemá rád. V Praze 2 se zatím zásahem inspekce životního prostředí i občanů podařilo (alespoň prozatím) zastavit kácení, ke kterému neměl příslušný odbor životního prostředí, ani příslušná firma ,náležité doklady. Protože však jde pravděpodobně o vleklou válku, ve které jsme zatím vyhráli jednu malou bitvu, rozhodli se zřejmě příslušní úředníci vyhrát nejprve bitvu mediální. Tak se v Lidových novinách 4.4.2006 se objevil propagační článek pod titulem „Prahu oživí exotické ginkgo.“ Užaslý občan se zde dozvěděl, že se radnice rozhodly vyměnit tradiční dřeviny za exotické druhy. K dotvrzení tohoto rozhodnutí je zde pak uveřejněno srovnání Trnovníku akátu a Jinanu dvoulaločného (Ginkgo biloba). Který odborník toto srovnání vymyslel už se samozřejmě nedozvíme, zůstává (jak jinak) v anonymitě, aby však hodnocení působilo skutečně věrohodně, tváří se jako téměř hlas Boží. Dočteme se zde překvapivé argumenty, ze kterých vyplývá, jak ničemný strom je akát. Například ,– „ nevýhodou Trnovníku akátu je, že není dlouhověký „(kolik desítek let však už zdobí naše ulice ví každý z nás), „je plevelná rostlina „(byl však vysazen našimi předky), „nemá kvalitní dřevo“ ( ve městech jistě není důvodem vysazení dřevo na další využití ), atd. Vrcholem provinění tohoto stromu však je argument, že „ není esteticky zajímavý, bez fantazie.“ Myslím, že takový strom by se snad měl podříznout sám a měl by se za svou existenci vážně stydět, zvláště, když mu to doporučil nějaký neznámý člověk s fantazií. Nepřekvapí pak, že další jeho vinu lze spatřovat v tom, že „je nepravidelně zavětvený“ . Je jasné, že Jinan má přesně opačné charakteristiky. „Je dlouhověký, má kvalitní dřevo, je esteticky velmi zajímavý, na podzim zlatavé barvy“, atd. Podle tohoto plánu anonymních „odborníků“ budeme žít ve světě, ve kterém bude jeden strom jako druhý, ve kterém se různost nedovolí, ve kterém za chvíli budeme zastřihováni stejně , jako ty stromy. Jinany jsou jistě krásné v parcích , ale není jasné, proč má Praha vyměnit tradiční dřeviny a experimentovat s námi všemi. Šéf Botanické zahrady pan Václav Větvička se navíc v sousedním článku vyjadřuje velmi opatrně pokud jde o dlouhověkost a jasně říká, že jde o novodobé kultivary, s nimiž nejsou dostatečné zkušenosti pokud jde o vyšší věk a také, že se neví, zda budou odolné proti zasolení.
Myslím si, že je na čase začít veřejnou diskusi k tomuto tématu. My „obyčejní lidé“ jsme tady také, není nám lhostejné, v jakém prostředí žijeme a jsem přesvědčena, že v demokratické zemi není možné, aby za nás činili nevratná rozhodnutí úředníci a komerční firmy, které mají zejména zájem vydělávat peníze. Někdy se nemohu zbavit dojmu, že se jedná o hlubší útok na samu podstatu života. Ve jménu zisku některých se vybíjejí ptáci, krávy, padají stromy. Stále se nám zužuje prostor , ve kterém se duše může nadechnout.
Stará legenda vypráví o tom, jak někdo skácí strom a k zemi padne mrtvá dívka. Naši předkové znali spojení mezi lidmi a přírodou, milovali a chránili stromy i vlastní zvířata.
Věřím, že se najde víc těch, kteří si nenechají vzít, co mají rádi. Navrhuji, aby se i v tomto listu vedla diskuse, které je tolik zapotřebí.