Za svého působení v Poslanecké sněmovně jsem se jako
místopředsedkyně výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a
tělovýchovu a členka podvýboru pro mediální legislativu, zabývala také
mediální problematikou. Tak jsem se seznámila s návrhem na sloučení dvou
medií veřejné služby ČT a ČRo ,jehož autorem byl tehdy Ivan Langer.
Zvláštní je, že si moji tehdejší kolegové pramálo uvědomovali, že
nejde o nic jiného, než o politický zásah do nezávislých institucí, do
kterých vůbec nemají právo zasahovat. Ivan Langer sice ve Sněmovně
říkal, že má Českou televizi rád, ale ne každý mu to věřil. Obecně se
argumentuje tím, že to takto funguje i v jiných zemích (např. BBC) a že
to bude výhodnější i levnější. Proto jsem si tato tvrzení ověřovala.
Ukázalo se, že to levnější nebude. Jediná položka, na které bylo možno
ušetřit, by pravděpodobně bylo sloučení oddělení poplatků a snad
úspora za Českou poštu. Všechno ostatní by naopak přineslo množství
problémů a mohlo obě instituce uvrhnout v chaos. Dva zaběhnuté a
fungující systémy totiž není snadné sloučit do jednoho. Mají odlišný
způsob práce, sídlí v různých budovách a používají odlišnou techniku
i metodiku. Naopak by bylo nutné vytvořit jakousi střešní řídící
organizaci, která by musela někde sídlit a přijmout nové zaměstnance.
Musely by se dělit kompetence a přetvářet stávající systémy po všech
stránkách. V důsledku toho by vzniklo pro obě media více nebezpečí a
proher než zisku. Pravděpodobně by to naopak stálo mnoho desítek až stovek
milionů. Tento nápad pravděpodobně z výše zmíněných důvodů sněmovna
nakonec nechala usnout. Jaké však bylo moje překvapení, když se tento
návrh znovuzrodil v mysli bývalého ministra kultury a nyní poslance
Vítězslava Jandáka, jak z jeho úst zaznělo v neděli 28.1. v Otázkách
Václava Moravce. Na základě zcela stejných argumentů sdělil, že již
připravuje návrh zákona. Je vážným důvodem k zamyšlení, kde se tyto
návrhy berou. Existuje snad nějaké mystické místo, kudy poslanec projde a
dostane tento nápad? Zní tam prostorem – centralizuj, to je osvědčený
model, bude se ti lépe vládnout.
Obě veřejnoprávní instituce mají být nezávislé na politicích. Proto
jsou financovány občany a nejsou závislé na veřejných rozpočtech. Jejich
činnost i hospodaření pak projednává a schvaluje Sněmovna, která je
kontrolním orgánem. Není–li tedy něco v pořádku v hospodaření, pak
má Sněmovna nástroje, jak to změnit. Proč tedy mají politici znovu sahat
do jejich fungování? Proč se zabývá V. Jandák myšlenkou na to, aby se
ušetřilo, když nejde o peníze ze státního rozpočtu? A chce–li
šetřit peníze poplatníků, pak by měl spíše přijít s návrhem vrátit
1% reklamy České televizi a nezvyšovat jim na místo toho poplatky tak, jak
to v rozporu s původním návrhem zákona rozhodli poslanci v minulém
volebním období. Původní návrh zákona počítal totiž se zachováním
jednoho procenta reklamy pro televizi a zvýšením poplatku pouze na sto korun.
Další vliv si poslanci zachovali na obsazování mediálních rad, kde potom
těžko mohou zasednout tolik potřebné respektované osobnosti.
Nyní tedy osud „nezávislých medií veřejné služby“ chce zase jeden
politik zákonem „vylepšit“. Člověku by se chtělo povzdychnout…
- Slávku, tvoř prosím něco jiného. Co takhle zákon o fondu kinematografie? Na ten se čeká částečně i Tvým přičiněním už dost dlouho. –