Snad by se měl pokácet sám

Nedávno jsem na stránkách Literárních novin zveřejnila stížnost na chování příslušných úředníků ke stromům, které masově po celé zemi padají pod pilami příslušných firem pod záminkou omlazování porostu a zkrášlování příslušných míst. Kdo jede občas mimo místo, kde žije, po celé republice může vidět tentýž obrázek.

Celé aleje starých, často památných stromů, které odjakživa patří k tváři naší země, jsou odstraňovány a namísto nich lze vidět kilometry malých, často i uschlých stromků, které i po několika letech od vysazení jenom živoří. Nikdo se o ně dál nestará a je na nich přímo vidět, že je nikdo nemá rád. V Praze 2 se zatím zásahem inspekce životního prostředí i občanů podařilo alespoň prozatím zastavit kácení, ke kterému neměl příslušný odbor životního prostředí ani příslušná firma náležité doklady. Protože však jde pravděpodobně o vleklou válku, ve které jsme zatím vyhráli jednu malou bitvu, rozhodli se příslušní úředníci vyhrát nejprve bitvu mediální. Tak se v Lidových novinách 4. dubna 2006 objevil propagační článek pod titulem Prahu oživí exotické ginkgo.

Užaslý občan se zde dozvěděl, že se radnice rozhodly vyměnit tradiční dřeviny za exotické druhy. K dotvrzení tohoto rozhodnutí je zde pak uveřejněno srovnání trnovníku akátu a jinanu dvoulaločného (Ginkgo biloba). Jeho autor, odborník, zůstává samozřejmě v anonymitě, aby však hodnocení působilo skutečně věrohodně, tváří se téměř jako hlas Boží. Dočteme se zde překvapivé argumenty, ze kterých vyplývá, jak ničemný strom je akát. Například: „Nevýhodou trnovníku akátu je, že není dlouhověký“ (kolik desítek let však už zdobí naše ulice, ví každý z nás), „je plevelná rostlina“ (byl však vysazen našimi předky), „nemá kvalitní dřevo“ (ve městech jistě není důvodem vysazení stromu dřevo na další využití) atd. Vrcholem provinění tohoto stromu je však argument, že „není esteticky zajímavý, je bez fantazie“. Myslím, že takový strom by se snad měl podříznout sám a měl by se za svou existenci vážně stydět, zvláště když mu to doporučil nějaký neznámý člověk s fantazií. Nepřekvapí pak ani další jeho vina – totiž že „je nepravidelně zavětvený“. Zato jinan má přesně opačné charakteristiky: „Je dlouhověký, má kvalitní dřevo, je esteticky velmi zajímavý" atd. Podle tohoto plánu anonymních „odborníků“ budeme žít ve světě, ve kterém bude jeden strom jako druhý, ve kterém se různost nedovolí, ve kterém za chvíli budeme zastřihováni stejně jako ty stromy. Jinany jsou jistě krásné v parcích, ale není jasné, proč má Praha vyměnit tradiční dřeviny a experimentovat s námi všemi. Šéf Botanické zahrady pan Václav Větvička se navíc v sousedním článku vyjadřuje velmi opatrně, pokud jde o dlouhověkost, a jasně říká, že jde o novodobé kultivary, s nimiž nejsou dostatečné zkušenosti, a také se neví, zda budou odolné proti zasolení.

Myslím si, že je na čase začít veřejnou diskusi k tomuto tématu. My „obyčejní lidé“ jsme tady také, není nám lhostejné, v jakém prostředí žijeme, a v demokratické zemi není možné, aby za nás činili nevratná rozhodnutí úředníci a firmy, jejichž zájmem je zejména vydělávat peníze. Někdy se nemohu zbavit dojmu, že se jedná o hlubší útok na samu podstatu života. Ve jménu zisku některých se vybíjejí ptáci, krávy, padají stromy. Stále se nám zužuje prostor, ve kterém se duše může nadechnout.

Stará legenda vypráví, jak někdo skácí strom a k zemi padne mrtvá dívka. Naši předkové znali spojení mezi lidmi a přírodou, milovali a chránili stromy. Věřím, že se najde víc těch, kteří si nenechají vzít, co mají rádi.

Komentáře jsou uzavřeny